Elementálové a další bytosti

10. dubna 2010 v 15:34 |  víli elfi bylinky

Podoby elementálů

Nyní se zmíníme o podobách, jakých elementálové nabývají, když je vidí a vnímají lidé. Duchové přírody mají za těla energetické formy a nejsou přímo fyzičtí nebo hmotní
v obecném významu tohoto slova, přestože energie je též hmotná a každodenně nám ukazuje své účinky na nejhustší úrovni působení.
Fakt, že tzv. elektřina je energií a je běžně neviditelná, nepopírá, že když proudí do povrchu kovového drátu, vytváří hmotné jevy projevující se v pohybech těžkých částí stroje, který zároveň přemísťuje tuny jiné hmoty. A všichni známe meteorologické fenomény, které se projevují jako blesky, jiskření a oheň sv.Eliáše. Z druhé strany existence vibračních stavů, které jsou zprostředkovateli mezi neviditelnou energií a viditelnou hmotou, způsobuje, že s překonáváním těchto hranic shora dolů se zvyšuje schopnost lidského pozorování elementálů, dokonce i neúmyslného. Elementálové však běžně mají svou nejhustší část neboli tělo na energetické úrovni a za již zmíněných příznivých podmínek se dokážou odrazit v jistém ztělesnění v éterických oblastech, jež jsou směsicí a spojením toho, co můžeme nazvat energií (jejíž charakteristiky jsou to, že postrádá formu vnímatelnou našimi smysli) a hmotou (jejíž charakteristiky jsou pro nás zřejmé a snadno je zaznamenáváme.
Z toho můžeme vyvodit, že elementálům je vlastní mnohem větší platičnost než nám, nebo´t jejich formy jsou nestálejší a dynamičtější. Když se tyto formy zpomalí, elementálové se ztělesňují a jsou lépe viditelní, a to buď vlivem přírodních faktorů nebo díky vůli toho, kdo si je přeje vidět. Vůle musí být silná, avšak ne agresivní, protože jakákoliv její nestálost duchy přírody ovlivňuje, zahání je do jejich energetických úkrytů a nutí je k optickým klamům, které vytvářejí svou výjimečnou schopností maskovat se samotnými elementy, v nichž žijí.
Z knihy Elementálové - duchové přírody od Jorge A Livraga

Co od nás očekávají přírodní bytosti?

Elf mi nejprve řekl, že si přírodní bytosti přejí, aby se lidé dozvěděli více o tom, co dělají pro život Země. Pak následovala silná a jasná slova o poměru elf-člověk v tomto světě a nakonec přede mnou rozprostřel velkolepý obraz skutečné úlohy člověka:
"Nikdy byste na této planetě nepřežili, kdybychom tu nebyli před vámi! Nikdy by vás tu také nebylo tolik, kdybychom vás nepodporovali a to ještě i dnes a to nikoliv proto, že bychom si to přáli, nýbrž proto, že prostě děláme svou práci a ta slouží i vám. Vykonáváme tuto práci, protože to odpovídá naší podstatě. Nic nezpochybňujeme, nosíme svůj úkol v sobě. Plníme tak vůli jediného, která je také naší vůlí-naší jedinou vůlí.
Kdo z vás se ptá po vůli jediného? Jen málokteří se snaží, aby se vřadili do záměrů života. Většina lidí zná jen svou vlastní zištnou vůli a škodí tím nejen sami sobě, ale i svým bratrům, sestrám a mnoha dalším formám života zde na planetě. Ve své slepotě to však nechápou.
Lidé si myslí, že jsou pány tohoto světa a že všechno bylo stvořeno k jejich užitku, aby oni mohli utišit své nenasytné potřeby. To je ale věc vskutku nemožná. Uspokojí-li jednu, vyvstanou jim hned tři nové! Ztratili jakékoliv povědomí o tom, že jsou jen částí velkého celku a to nikoliv tou nejdůležitější-že také oni měli hrát svou roli, že měli splnit svou úlohu v tom velkém reji, kterým je život naší Země."
Chtěla jsem o tom přirozeně slyšet víc, proto jsem se zeptala. "Jakou roli podle tvého názoru měli lidé hrát?" Hlas zazněl znovu: "Lidem byla přisouzena velká obratnost a velká síla - fyzická i mentální. Mají silné paže, silné pocity, silné myšlenky-alespoň dokud jsou v tělesném spojení se svým původem nebo se Zemí a nežijí-li bez pevných postojů a jasných cílů, jako dnes většina lidí.
S těmito dary se lidé mohli stát strážci planety Země. Mohli vytvořit prostředí, které by bylo pro všechny bytosti požehnáním, včetně jich samých. Co však udělali!
Když přišli, byla Země dokonalá. Všechno bylo v rovnováze a na Stvoření neležela žádná skvrna. Přirozeně existovaly nemoci a smrt, kterých se tak obáváte, ale to nejsou skvrny, ale přirozené součásti tohoto světa. Ve všem bylo blahodárné vyrovnání a všichni byli navzájem spokojeni-kde něco zemřelo, jiné se narodilo, kde něco zaniklo, jiné nově vzniklo. Nerušeně vládl tomuto světu zákon. Jedinou vůlí byla vůle Jediného. Vše, co žilo, žilo vůlí Jediného. Tu do té harmonie vstoupil člověk. Vždyť lidský duch byl stvořen proto, aby přivedl život na Zemi k dokonalosti, aby moudře vládl a řídil, aby pečoval o všechny formy života, aby poznal vůli Jediného a žil v ní."
"Před chvílí jsi řekl, že když přišel člověk, byla Země dokonalá. A nyní říkáš, že ji může přivést k dokonalosti. Není v tom rozpor?" zeptala jsem se. "Ne." Pokračoval elf. "Byla dokonalá bez lidí. S lidmi k tomu přibyla nová dimenze: dimenze vlastního svobodného tvůrčího rozhodování. Přidat tuto novou duchovní dimenzi a začlenit ji do světa, aniž by se porušila rovnováha-to jsem mínil slovy "vést k dokonalosti". Byla by to nová Země, jiná než ta stará, poněvadž by na ní bylo v pohybu nové vědomí. Pokud toto vědomí zůstává v harmonii s vůlí Jediného, je požehnáním pro svět, protože je silné a může mnohé ovlivnit. Víme však, že věci se vyvinuly jinak, zcela jinak.
Na změnu ale ještě není pozdě. Říkám ti to právě proto, že máš možnost oslovit mnoho lidí. Každý člověk, který se rozpomene na své schopnosti a síly a je ochoten nasadit je pro blaho bytostí přírody, je pro tuto Zemi a její rozvoj přínosem. S radostí zdravíme každého jednotlivce a děkujeme mu za spolupráci."
Tím skončilo poselství elfa. Myslím, že jsou to slova veliké hloubky a moudrosti a budeme-li jim lépe naslouchat, přinesou nám bohatou odměnu. Budeme-li o nich přemýšlet, snad i meditovat, pomohou nám k novým pohledům.
Svůj vztah k říši přírodních bytostí si člověk velmi zjednodušil, jejich existenci prostě popřel a stále ještě popírá. Mlčet a dělat, jakoby neexistovaly-jak praktické! Pak přirozeně není nikoho, na koho by bylo třeba brát ohled, když se mýtí lesy, zamořují řeky a když se dosud neobydlená území otevírají masové turistice.



Rozhovory s malými bytostmi 2.díl

Způsob, jak přijít do styku s "vodními miminky", jak je nazývám, je odlišný. Nejsou vůbec plachá ani bojácná, přijdou ochotně blíže a seznámí se. Hodně nám mohou pomáhat, protože jsou podivuhodně vitální, jak později uvidíme. Když jsem bydlela u moře, našli jsme hezký způsob, jak přijít do styku s vodními bytostmi. Kdykoliv jsme pluli na lodi, myslela jsem na ně a pozvala je, aby k nám přišly blíže. Ochotně přišly, protože si myslely, že se jedná o žert. Obvykle jsme se bavili tím, že jsme se rozhlíželi po lodi a hledali někoho, kdo vypadal smutně. Pak jsme požádali jedno z vodních miminek, zda by nemohlo jít k tomu člověku a předat mu něco ze zářícího štěstí, které je pro ně nezbytné. S ochotnou radostí slíbilo, běželo k onomu člověku a snažilo se vyslat k němu štěstí. Často jsme skutečně pozorovali změnu v jeho tváři, dokonce i úsměv. Bytosti někdy zůstaly s takovým člověkem třeba celou hodinu a snažily se, aby se cítil lépe. (Tyto bytosti mohou sledovat člověka na pevninu po dobu několika hodin, ale ne o mnoho déle). Tento způsob by mohli mnozí lidé sami zkusit. Mořská miminka pomáhají ráda a je to pro ně dobrodružství. Někteří lidé mají po jejich zásahu pocit, že snědli občerstvující jídlo, tak zásadní je účinek na citlivé lidi.
Pomoc nepřichází vždy od bytostí k člověku. Ani kontakt mezi oběma světy není vždy radostný. Měla jsem zážitek, který to vysvětlí.
Jednoho večera jsme šli s přáteli v Austrálii na procházku do přístavu Sydney, kde, jak jsme věděli, býval náš "Malý kamarád". Když jsme se blížili k svému cíli, měli jsme na určitém místě u cesty divný pocit fyzického horka, ačkoli byla chladná noc a teplo nebylo ani ve dne. Právě tehdy nás zahlédl. Běžel k nám, šťasten a uklidněn naší přítomností. Řekl nám, že je vyděšen, protože toto místo bylo přepadeno nepříjemnými stvůrami, kterých se bál. Skutečně jsme objevili čtyři nebo pět velkých stvoření odporných barev a a tvarů. Byly to nestvůrné karikatury s bizoními hlavami a beztvarými těly. Byly ztělesněním naprosto negativních a nepříjemných pocitů, které byly vyvolány nějakými lidskými činy, k nimž došlo právě na onom místě. Něco tu postupně vytvářelo nepříjemné citové náboje a právě v tuto noc se ony negativní pocity zformovaly v tvary. Náš přítel nás prosil o pomoc. Snažili jsme se zrůdy odehnat, protože měly nepatrnou inteligenci a prakticky žádné použití. Byly však umíněné a naše vůle, kterou jsme na ně působili, neměla žádný účinek. Náhodou jsme ale objevili, že mají smrtelnou hrůzu z moře, které bylo velice blízko, a konečně jsme je společnou silou vůle vypudili z místa. Potácely se k přístavu, kde téměř okamžitě zmizely z dohledu.
Náš "Malý kamarád" nikdy na naši pomoc nezapomněl a zůstal naším přítelem, pokud jsme tam žili.
Běžnější ale je, že skřítci pomáhají lidem než naopak, protože oni o nás vědí. Všichni jsou laskaví, kdežto my o nich málokdy víme a navíc podléháme špatným náladám, i když špatná nálada v jejich přítomnosti dlouho nevydrží! Je to skutečně obdivuhodné uspořádání možností, kterými jejich svět pomáhá lidem v našem světě.
Existuje celé oddělení - pokud se to tak může nazvat složené z vysoce vyvinutých sylfů a často z andělů, kteří spolupracují. Mnozí lidé mají svého anděla strážce, jak je obvykle nazýváme. Bývá to sylf, který je určitým způsobem spojen s člověkem při narození nebo křtu nebo při jiné slavnostní události. Předpokládá se, že bude svému lidskému příteli pomáhat především v kritických dobách. Zvláštní zájem o něj projevuje sylf během jeho dětských let a velmi často spojení přetrvává i později. Když si je lidská bytost vědoma tohoto vztahu, prospěšnost vztahu se ještě zvýší, protože sylf je potěšen, že může hrát roli v životě člověka, který má stejné zájmy. Jestliže ale lidský partner nedbá jeho rad a zajímá se jen o materiální stránky života, sylf ztratí brzy zájem, ale i potom pomáhá, zvláště v krizových situacích. Pokud však dítě projevuje zvyšující se zájem o nehmotné věci, snaží se být užitečné svému okolí, je otevřené a společenské, potom aktivní pomoc sylfa a jeho přítomnost může trvat léta. Někdy je tento vztah překrásný. Zákonitě je sylf nebo anděl vyvinutější než lidský partner a má obrovskou výhodu života těchto bytostí, to je pohyblivost spolupracujícího ducha a prospěšný pohled. Například ochránce může vycítit, že dítě jeho lidské přítelkyně je v nějakém nebezpečí a přiměje ji, aby se otočila a zakročila včas. Celá řada dobrých věcí - někdy důležitějších událostí, které se v raném věku mohou přihodit, tento vztah zaktivizuje. V dětství je tento vztah mezi dvěma světy bližší než v pozdějších letech. Je to proto, že děti jsou skřítkům povahou bližší než dospělí. Jsou přirozeně šťastné a spontánní, dobře mezi ně zapadnou. Jsou také trochu nezodpovědné, dělají si málo starostí o oblečení a potravu a mají pozoruhodnou schopnost vyhledávat potěšení, okouzlení a tvořivou radost v malých věcech jako třeba v kaméncích, škeblích nebo krabičkách. Hluboce se také zajímají o vše malé a rostoucí, jsou bezmezně zvědavé na všechno, co je v jejich dosahu. Nezatěžují se konvenčními tradicemi chování nebo morálky, milují dobrodružství, převlékání a pohádky plné tajemství. Tím vším jsou děti skřítkům blízké. Proto jsou v dětství brány tak často otevřeny a oba světy splynou v jeden. Mezi dospělými je hodně lidí, kteří více méně vědí o skřítcích.
Existuje ovšem jen jedna skupina lidí, o kterých se dá říci, že mají možnost určitého zkoumání vzájemného vztahu a to jsou námořníci. Podmínky jejich života je přirozeně poznamenají, hodiny nočních stráží, život na moři, ohraničený malou skupinou lidí, někdy po dlouhé měsíce, odloučenost od běžných lidských starostí - to vše vytváří zvláštní prostředí. A právě v něm hrají skřítkové roli. Námořníci jsou jediná skupina lidí, která je téměř výlučně vystavena po dlouhou dobu nepřetržitě zvláštní atmosféře a přítomnosti dvou skupin bytostí moře a vzduchu. Povaha těchto dvou druhů je zcela odlišná od bytostí země, jak jsem se snažila vysvětlit. Je proto pochopilelné, že právě tradiční povahové rysy námořníků, jejich víra v nadpřirozené a v moc živlů byly získány zvláštním prožíváním a zkušeností. Horníci jsou, pravda, také obklopeni zvláštním druhem skřítků, avšak jejich situace je trochu jiná: Za prvé, jedná se o skřítky země a za druhé, horníci se po několika hodinách práce vracejí do normálních vlivů na povrchu. Avšak námořník skutečně jakoby vstřebává zvláštní veselost bytostí moří a vzduchu.

Rozhovory s malými bytostmi 1.díl


Náš svět se v určitých bodech dotýká světa skřítků. Mnozí lidé více méně pociťují ducha lesa nebo velebnost hor. Domnívají se často, že jejich pocity jsou vyvolávány krásným výhledem nebo zvuky, ačkoliv ve skutečnosti mají většinou svůj původ ve světě skřítků. Básníci, jako James Stevens, Yeats a Shakespeare obohatili naše vědomosti o tomto světě i náš vztah k němu. Oni totiž věděli a znali pravdu. Mnohem větší počet lidí než se předpokládá, úzce komunikují se skřítky a anděly. Mezera mezi dvěma skupinami bytostí - mezi skřítky a lidmi - není zdaleka tak veliká, jak se naše nevědomost domnívá. Kybychom si jen dokázali uvědomit, že žijeme ve světě zaplněném skřítky, anděly a mnoha jinými bytostmi, velice bychom změnili svůj postoj a způsob života. Pouhá víra, že takový svět skutečně existuje, by nás potěšila. Vědění a jistota by brzy následovaly. My sami bychom se stali živějšími, protože je nemožné, dostat se do styku s tímto světem, který překypuje životností, aniž jsme jím byli dotčeni a aniž jsme probudili vlastní tvořivou energii. Byla jsem pouze jedním z mnoha dětí, které o skřítcích věděly od nejranějšího dětství, ale v mém případě, díky šťastnému osudu a snad zvláštním výhodám, mé vědění pouze nepřetrvalo, ale rozšířilo se. Čtenář takové případy jistě zná sám. Setkala jsem se také s mnoha dětmi, které je vidí, a ještě s více dospělými, kteří se dosud pamatují, že také měli tuto schopnost. Avšak jen málo z nich se k této schopnosti přizná, protože se bojí, že by byli považováni za podivíny. Postoj některých rodičů vůči dětem způsobuje, že se děti uzavřou, když jsou trestány za to, že "lžou" nebo si vymýšlejí a přestávají se o tento svět zajímat. Musíme mít také na paměti, že celá záležitost vidění skřítků je při nejmenším delikátní; schopnost vidět vyžaduje klid a mír; skřítci sami jsou plaší jako divoká zvířata a musí být ochočeni a přivábeni. Pro nezkušeného to není snadné ani v nejlepších podmínkách, zvlášť v okolí měst. Přidejte k tomu jisté nepřátelství z nevědomosti většiny lidí, dále zafixované přesvědčení, že pouze hmotné věci jsou skutečné, a máme zde problém, kterému musí čelit dítě se schopností vidět. Naštěstí stále více rodičů živí v dětech tvořivé schopnosti a vyšší smyslovou vnímavost. Lidé, kteří mají blízko k přírodě, venkované a sedláci na celém světě vědí o skřítcích. Proto je důležité vytvořit možnosti kontaktů mezi oběma světy. Vztahy, které bychom všichni mohli se skřítky mít, ilustruje tato příhoda: Před mnoha lety jsme s přáteli slavili mé čtrnácté narozeniny při pikniku v Národním parku v Austrálii. Jak jsme seděli na břehu řeky v parku - ve skupině byli také jiní vidoucí - všimli jsme si mnoha zvědavých a přátelských skřítků, kteří vykukovali ze křoví. Byla to naše první návštěva v parku a velké množství bytůstek nás přimělo k tomu, že jsme navázali kontakt s andělem této oblasti. Byla to pozoruhodná bytost mohutné postavy, vyzařující sílu a rozhodnost. Byla zvyklá vládnout a provádět své plány, přitom ale byla prostoupena velkou laskavostí. Její pozornost upoutal člen naší společnosti, jenž měl u sebe šperk v podobě kříže, který je všude považován za symbol moci. V tomto případě šlo o šperk se zvláštním vyzařováním světla. Zaujalo ho, že jsme schopni s ním mluvit a že vidíme skřítky. Chtěl se dozvědět o kříži vše a pak vyjádřil přání, zda bychom mu jej mohli opatřit. Byli jsme samozřejmě zvědavi, proč by šperk chtěl. On nám vysvětlil, že "zabydluje" toto velké údolí a že má pro svůj úkol plán: Rozdělil údolí do tří částí a chtěl, aby v každé bylo zachováno rozdílné působení. V říční oblasti zachycující příliv a kolem ní umístí skřítky, kteří žijí v moři, a také skřítky žijící v poloslaných vodách. Výše na zemi umístí některé gnómy a smaragdově zelené skřítky. Nad jezerem a v klidné vodě umístí obzvláště jemné sladkovodní skřítky světlemodré barvy, kteří se velmi podobají lidem. V okolí bude hodně nebesky modrých lesních a kouzelných malých motýlovitých, bytostí. Ještě výše nahoře po proudu, kde už bylo okolí nepřístupné a divoké, udržoval třetí prostředí s bytostmi lidem vzdálenějšími. Šperk - kříž chtěl umístit někam do centra údolí, aby stanovil střed, nebo bod vlivu pro tuto část oblasti. Velmi nás to zajímalo a slíbili jsme, že pokud to bude možné, kříž mu doneseme. Měl z toho velkou radost a byl nám vděčen. Zpívali jsme písně, jak se v takových případech dělá, což k nám přilákalo bytůstky z celého údolí. Anděl to vše pozoroval. Všichni se nahromadili kolem nás, neboť byli překvapeni, že našli lidi, kteří se s nimi mohou dorozumět a váží si jich. Když jsme museli odejít, prosili nás, abychom zase přišli.
Vrátili jsme se s přítelem v den, který jsme domluvili s andělem, ale bez kříže. Jakmile jsme přišli na místo, první otázka andělova zněla: "Máte kříž?" Vysvětlovala jsem, že nemáme, protože není hotov. Byl nesmírně zklamán a řekl, že sliby by se měly dodržovat a že něco takového by se v království andělů stát nemohlo. My jsme přesto zůstali a radostně jsme uzavírali přátelství s milými bytůstkami, které byly rády, že s námi mohou mluvit. Andělův plán totiž počítal s pomocí lidí, kteří tam přicházeli na dovolenou. Chtěl jim poskytnout vedle krásy i pocit odpočinku. Skřítkům bylo řečeno, aby byli k návštěvníkům laskaví a snažili se jim rozumět. Proto byli zvědavi na chování lidí a více než obvykle měli zájem nalézt lidské bytosti, které by byly ochotny s nimi hovořit o lidech a jejich vrtoších. Něco jim bylo zcela záhadné. Rekreanti například hráli fotbal. Skřítci chápali běhání, ale nemohli pochopit, proč byl míč předmětem takového divokého úprku. Nedokázali jsme jim to vysvětlit jinak, než že je to hra. Andělovi jsme slíbili, že se vrátíme, až bude kříž hotov.
Když jsme kříž měli, odnesli jsme jej do parku. Anděl nám vysvětlil, kam by jej chtěl umístit. Ušli jsme několik mil a uviděli ono místo. Zjistili jsme, že je hrozné, s nepříjemnou atmosférou, podle našeho mínění způsobenou špatnými skutky lidí. Naléhali jsme na anděla, aby změnil svůj úmysl, ale on nám řekl, že chce umístit kříž v této krajině právě proto, že je tak odporná. Doufal, že záření kříže ji vylepší. Prosili jsme ho, aby na tom netrval, aby vybral příjemnější místo, kde by mohl působit i s pomocí okolí. Andl přivolal dalšího anděla ke konzultaci a nakonec bylo rozhodnuto, že kříž umístí na překrásné místo, ležící ještě blíže centra. Kříž tam pak ukryli a anděl svolal veškeré bytosti z celého okolí. Přišly jich tisíce a připojily se ke stovkám těch, které byly již na místě a přihlížely s velkou zvědavostí. Anděl jim vysvětlil smysl šperku a pak na několika místech vykonal jakýsi obřad na oslavu události. Skřítci se pohybovali v kruhu v pomalém tanci a měli radost, že krása parku bude ještě zvětšena. Anděl jim doporučil, aby přicházeli často, koupali se v paprscích šperku a tak přinášeli do parku nový vliv.
Takový příběh je ovšem vzácný, ale skřítci v zahradách jsou s lidmi denně ve styku. Lidé obyčejně o skřítcích nevědí, když přijdou do zahrady. Skřítkové je ovšem vidí, ale když lidé nereagují, jdou si po své práci. Dětí si všímají vždycky a zvláště těch nejmenších. Mají pro ně slabost, protože jim jsou z lidí nejbližší. Ale i když zahradou procházíme a nevidíme je a jen si je představujeme, kontakt s nimi můžeme navázat, obzvláště, když se zastavíme a obdivujeme květinu. Upřímný obdiv květin a rostlin je zdrojem uspokojení skřítků. Vidí-li, že nějaký člověk upřímně rostlinu nebo květinu obdivuje, začnou se o něj zajímat, protože jsou polichoceni. Okamžitě si myslí, že to musí být velmi milý člověk a tak je kontakt navázán. Láska ke květinám a vědomé pozvání skřítků na pomoc je cestou, jak je poznat a snad i vidět. Láska ke všemu živému je mostem mezi těmito dvěma světy.

Úvod do světa skřítků 2.díl

O jedné skutečnosti jsem často diskutovala s různými lidmi na různých místech světa. I když mnoho lidí je vychováno ve víře, že skřítkové neexistují ale andělé ano, na anděly téměř nikdo nevěří, zatímco mnoho lidí věří ve skřítky. Je to tím, že skřítci jsou lidem bližší než andělé (třebaže by tomu tak nemuselo být, je to vinou lidí). A pak, je tu ještě jeden důvod: Skřítkové jsou spojováni s mnoha radostnými věcmi, zatímco andělé jsou spojováni buď s různými formami uctívání, které je vzdálené našim prožitkům, nebo s nešťastnými událostmi jako je úmrtí nebo utrpení.
Nižší bytosti v tomto vývojovém proudu můžeme nazývat elementárními, protože jejich život je málo organizovaný a stejně jako živly nemají cit a samozřejmě žádné myšlení. Jsou obvykle malí, velikostí se různí a obrovské rozdíly jsou v charakteru a funkci. My se jimi nemusíme příliš zabývat. Zmíníme se o nich jedině tehdy, když na ně narazíme v souvislosti se skřítky. Život těchto elementárních bytostí je jako u skřítků v těsném spojení s lidmi. Skřítkové, kteří jsou zcela odlišní od elementárních forem, i když se z nich vyvinuli, mají mnoho pozoruhodných kontaktů s lidmi, na rozdíl od andělů, se kterými není styk tak snadný. Látka, ze které je tvořeno tělo anděla, je mnohem jemnější než tělo skřítka a pro lidské oko je zcela neviditelné. Možnost vidět je, je podmíněna čistou schopností jasnozření, tak jemná je látka, z níž jsou formováni. Zatímco tedy anděly očima téměř nikdy nevidíme, skřítky ano, zvláště koutkem oka. Celá řada lidí vidí skřítky na hranici vidění. Teoreticky je to proto, že střední část sítnice je téměř výhradně používána tělesným zrakem, takže již nereaguje na jemnější, světelné vibrace skřítků. K tomu je vhodnější okrajová část sítnice. Některé vztahy elementárních forem k nejblíže vyšším formám- andělům, kteří korunují tuto vývojovou linii, jsou popsány v kapitole o vývoji.
Musím vysvětlit, že jsem v této knize popsala pouze několik málo z tisíců druhů skřítků, kteří existují. Nechtěla bych, aby se někdo domníval, že jsem viděla všechny existující druhy. Nevím, jestli těch druhů je tolik jako u hmyzu, ptáků nebo ryb, ale existují ve velké rozmanitosti a ve velkém počtu. Předpokládám, že ve vhodnou dobu budou všechny druhy pojmenovány. Vlastně v různých mytologiích již existují. Já jsem však tato stará pojmenování nepoužila. Jsou příliš spojena s pouhou vírou a ne s věděním, takže při vážné diskusi o skřítcích odvádějí pozornost. Navíc, používáme-li pojmy jako elf, troll, undine, vybaví se lidem mnoho zafixovaných představ. Tyto představy jsou někdy správné, jindy nikoliv, proto jsem většinu těchto termínů ignorovala a použila jsem popisnější jména, která se mi zdají užitečnější.
Celé toto království jsem nazvala královstvím skřítků. Někdy jsou tyto bytosti klasifikovány jako přírodní duchové a termín "skřítek" je vymezen pro zvláštní druh žijící v lesích a v zahradách. Možná, že z hlediska přesnosti je to vhodné, ale termín "skřítek" je v obecném povědomí více znám a proto jsem jej použila jako název pro celé království. Uvnitř království pak existuje jedno nesporné kriterium, které nám umožňuje rozdělit skřítky do základních skupin podle toho, v jakém živlu působí. Proto hovořím ve své knize o skřítcích vody, ohně, vzduchu a země. Skřítkové vody se značně liší od těch, kteří jsou ve vzduchu, tak jako se liší ptáci od hmyzu nebo ryb. Je to přirozená a neoddiskutovatelná klasifikace a je v ní méně odchylek od fyzického světa. Skupiny se prolínají navzájem, tak jako v našem hmotném světě jsou ryby, které umějí trochu létat nebo některá zvířata, žijící na zemi, umějí plavat.
Existuje však, zdá se mi, jeden typ, který nejúplněji charakterizuje pojem "skřítek". Je to skřítek z lesů a zahrad, který se tak často vyskytuje na těchto stránkách. Můžeme ho nalézt všude, třebaže se liší podle kontinentů, jako se liší lidé podle národností. Nejlepší způsob, jak proniknout k jádru věci snad bude, když si vezmeme jednoho z těchto skřítků země a důkladně ho popíšeme v naději, že s jeho pomocí a v jeho společnosti vstoupíme volně a šťastně do tohoto zcela reálného a vpravdě rozkošného, přátelského národa.



Stromolidé a keřolidé

Když jsem poprvé uviděla tyto bytosti, bylo to na pláži v Dana Point. Procházela jsem po cestičce, po kopcích Headlandu, opuštěných místech plných divoce rostoucích květin a přerostlých keřů. Často jsem podél pěšiny vídala stromolidi a keřolidi, velké bytosti, které žijí ve stromech a keřích. Je docela snadné je spatřit. Vypadají jako velké obličeje s širokýma očima a výrazným nosem vykukujícím ze stromu nebo keře. Trik je v tom, věřit svým očím a nepřemýšlet, jestli to není jenom výplod fantazie.

Ze začátku mě tito tvorové jenom pozorovali. Svým způsobem mě testovali, aby zjistili, jestli mně můžou věřit. Snad proto, že jse, kolem nich často sbírala odpadky, mi od nich brzy začaly přicházet vzkazy.

Byly to veselé bytosti s velkým srdcem. Slyšela jsem jejich slova, která zněla-což nepřekvapí-dutě, dřevěně. Při mých denních procházkách ke mně mluvili jak mužskými, tak ženskými hlasy. Zjistila jsem, že v každém stromě nebo keři žije jedna bytost. Tato bytost se zdá být totožná s příslušnou rostlinou, ale rostlina má oddělenou životní sílu. To znamená, že bytost obývající strom není osobností stromu, ale spíše jejím strážným andělem.
Jednoho slunečného rána jsem scházela po pěšině spojující Headland a park Salt Creek Beach. Mou pozornost upoutal přátelský keř s krásným úsměvem složeným z větví a listů. Když jsem u něho stála a pozorovala jeho obyvatele, zaslechla jsem, jak říká: "My , keřolidé a stromolidé jsme žijící, dýchající části podstaty rostliny. Vnějším projevem naší existence jsou květy. Větve a kořeny se podobají vašemu hmotnému tělu. Patří k němu, ale žijí svým vlastním smrtelným životem. Ten pramení z přebytku fyzické sluneční energie. Naše podstata, duše, duševno, ať už tomu říkáte jakkoliv, je přebytkem Božího slunce. V prvním případě jde o materiální slunce, v tom druhém o duchovní slunce. Naše fyzická vtělení jsou spojením duše a hmoty."
Při zapisování těchto slov jsem si všimla víl tančících mezi drobnými bílými kvítky keřů. "Vidíš, jak víly tančí mezi mými větvemi," pokračoval keřočlověk. "Sbírají tak informace, které pak mohou využívat, a zkoumají mě jako vědci. Víly přinášejí jakémukoliv fyzickému tělu rovnováhu. Upravují a nastavují sílu aury, což je energie vztahu mezi Duchem a hmotou.
Tak můžeš vidět, že elementální království je založeno na vztahu Ducha a hmoty. Víly jsou částí tohoto vztahu, svým způsobem působí jako most mezi oběma složkami.


Z knihy Léčení s vílami od Doreen Virtue Ph.D.
17.05.2005 23:51 - Elementálové a další bytosti - trvalý odkaz

Podoby strachu

Během tisíců jasnozřivých sezení jsem přišla na to, že leprikóni, draci i skřítkové jsou také součástí duchovního světa. Bytosti s ptačími, motýlími nebo vážčími křídly jsou stvoření Božího světla, a patří tedy k důvěryhodným a velkorysým duším, které nám pomáhají. Bytosti s netopýřími křídly a spáry jsou však většinou výtvory ega a vnitřní světlo jim schází. S nimi přichází chaos, deprese a strach.
V některých mýtech jsou těmto netopýřím tvorům přisuzovány vlastnosti ochránce, ovšem můj vlastní výzkum mi mnohokrát ukázal, že namísto jistoty přinášejí spíše bolest a zánik. Často také zatnou své spáry do ramen nevinných lidí, kteří je nevědomky přivolají tím, že mají sošku tzv. chrličů. Tyto lidi trápí kruté bolesti ramen, způsobované právě spáry a temnou energií netopýřích tvorů.
Jakmile narazím na osobu, do jejíchž ramen se zarývá chrllič, okamžitě volám na pomoc archanděla Michaela, aby vetřelce zahnal. Toto zahánění bylo vždy úspěšné, pokud ovšem postižený nepodlehl temné moci, kterou v sobě netopýří tvorové mají. Moji klienti zaznamenávali okamžitou úlevu od bolestí ramen a krku. Takže pokud vás bolí ramena a krk, volejte archanděla
Michaela. Může vám pomoci.

Z knihy Léčení s vílami od Doreen Virtue Ph.D.
17.05.2005 23:21 - Elementálové a další bytosti - trvalý odkaz

Vzkazy od duchů rostlin

Životy našich fyzických těl-znáte je jako stromy, keře, rostliny-jsou velmi nejisté, příliš závislé na vás lidech. Potřebujeme jeden druhého. Vy nás kvůli přístřeší, kyslíku, potravě a podobných věcech, my potřebujeme na oplátku zase vaši péči. Staráme se jeden o druhého.
Stejně jako vaše, je i naše duchovní podstata nesmrtelná. Není možné zabít duši stromu nebo jiné životní formy, je však možné zranit srdce stromu tím, že nedostojíte smlouvě s námi, stromolidmi a keřolidmi. Vyživujte nás a to nejenom hnojivy, ale také svým přátelstvím. Jsme podobni vašim zvířecím přátelům a potřebujeme stejně jako oni vaši společnost a váš cit.
Toužíme se spojit s lidmi a kýmkoliv, kdo slyší naše volání. Zveme vás k nám. Možná si budete říkat: "Jak by něco takového šlo uskutečnit?" Jednoduše nalaďte svou mysl na to,
že s námi chcete komunikovat. Nemusíte s námi být nutně fyzicky ve spojení, neboť mi dokážeme vnímat vaši energii, hluboce se nás dotýká. Přesto-pro váš vlastní prospěch a proto, že s vámi chceme navázat přátelství-zveme vás, abyste si k nám přišli sednout, lehnout nebo nám zkrátka byli nablízku. Můžete na nás i sedět, jestli chcete.
A pak ze sebe klidně sypte otázky a myšlenky, které vás napadnou. Toto je kouzelná doba v lidské historii. Objem energie dosáhl svého vrcholu a nyní bude klesat k opačné straně zvonové křivky směrem k duchovnějším zájmům. Jinými slovy-doba soustředění na materiálno je už skoro za vámi a je nejvyšší čas, neboť spousta zdrojů už je téměř vyčerpáno.
Coby konzumní společnost jste dosáhli vrcholu možností a nyní půjdete zpět k nové evoluci vědomí, jež osloví masy. Společně můžeme zakotvit v tomto novém Východu Slunce. Nechte ve svých myslích a srdcích odhodlání duchovního osvojení jednoho z nás z království rostlin. Každý člověk a jeho odraz z rostlinné říše najdou jeden druhého a ustaví hluboké a trvalé přátelství založené na vzájemné ochraně.
Máme se jeden od druhého mnoho co učit. Nejprve vám pomůžeme posílit schopnost vašich srdcí poskytovat pomoc. Dokážeme to, aniž bychom vám ublížili, neboť umíme znásobit prizmata lásky. V následujících týdnech, měsících a letech často uvidíte duhu na znamení naší vděčnosti za to, že nám nasloucháte, milujete nás a staráte se o nás.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 prirodnibytosti prirodnibytosti | 3. května 2010 v 23:38 | Reagovat

Velmi pěkné! Zláště by mě zajímalo, jaká část jsou úryvky z knih (tam, kde to není přímo napsané) a co i Vaše osobní poznatky (hlavně u 2. pododdílu). O větší části bytostí, zde uvedených, nemám vůbec žádné osobní postřehy, ale zvláště však 2. pododdíl "Co od nás očekávají přírodní bytosti?" a i "Podoby elementálů", mě velmi zaujaly už proto, že v velkou částí věcí tam musím souhlasit a něco o tom vím.
Před pár dny jsou si o elementálech a elfech založil blog a zatím tam mám první článek a druhý, o elementálech se připravduje. Myslím, že byste jím nemusel zas pohrdnout, tak vám dám odkaz: http://prirodnibytosti.blog.cz/1005/kdo-to-jsou-elfove  
Můžu dodat, že většina je z toho jsou moje ryze osobní poznatky a moc jsem toho o této problematice nepřečetl. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama